Když jsme s paničkou viděli ten nádherný barel, rozhodli jsme se, že si o něj taky zkusíme zasoutěžit. Co kdybyste vylosovali zrovna nás. Nedávno jsem totiž oslavil svůj velký úspěch a stal jsem se Českým šampionem.
Nemohu to doložit, protože panička odeslala všechny kartičky CAC na nějaký úřad, odkud mi pak pošlou diplom, ale můžete mi věřit. Nejsem žádná kšanda, abych se vytahoval pro nic za nic. Taky to není jen moje zásluha. I když jsem krásný pes, bez mojí paničky a jejího nápadu vystavovat mě, bych se tak slavným nikdy nestal.
Panička se mnou jezdila na výstavy už jako s malým prckem a jednou se nám povedlo parádně vyniknout, ale to byla spíš náhoda. Rozhodčí měl asi myšlenky někde mimo, protože jsem tu soutěž odhopkal jako zajíc na zahrádce a místo výstavního postoje jsem předvedl gaučing. Ale asi jsem se líbil a dostal jsem cenu nejlepšího mladého psa výstavy. Od té doby se nám už moc nedařilo a byli jsme pořád druzí, protože prý jsem neposeda a ti mrzutí rozhodčí nám místo krásného mladického temperamentu do papíru psali, že máme horší předvedení. Vůbec nechápali moji radost ze života, a tak jsme se vystavovat přestali.
Paničce to ale nedalo. Vrtalo jí hlavou, až se na netu provrtala na Vaši stránku a s chutí nás přihlásila na Váš výstavní víkend. Řekla mi, že už je to poslední pokus o moji nápravu a když se nenaučím chovat, budu už navždycky obyčejný pes bez titulu a taky bez chovnosti a nikdy nebudu moct přivonět ke krásným tibetským slečnám. A to jsem se teda naštval a šel jsem do sebe.
V Herolticích se mi líbilo na první čmuchnutí. Jen co jsem vyskočil z auta, můj nos nasál vůni psích pachů a koukal jsem se rychle zapojit do houfu a vybojovat si své postavení ve smečce. Nebyla to žádná sranda. Bylo tam hodně velkých psů, které jsem raději zpovzdálí obíhal, ale ty malé. Joj, ty jsem mordoval bez problémů. Sice jsem pak za to dostal na čumák takovou drátěnou klec, ale bylo mi to úplně jedno, protože se v tom dalo vrčet i štěkat a pamlsky se tam taky vešly.
Pak jsme se začali učit vystavovat a stavět se do postoje. Moc mě to nebavilo. Raději bych dál lítal, ale když to dělali všichni, snažil jsem se taky a docela mi to šlo. Pak mě to ale začalo bavit. Když nás nechali běhat v kruhu hodně dlouho a panička hekala a dělala blbiny, když už nemohla a já bych mohl pořád a smál jsem se jí. Bylo mi moc dobře, protože mě tam celé tři dny panička ani netahala za chlupy drátěným kartáčem a byl jsem špinavý a střapatý jako divoch z pralesa. A ještě jsem si klidně mohl vlézt i do postele. Tomu prostě říkám báječný víkend!
Zatímco můj e-mailík ležel v „rozepsaných“, dorazil můj diplom a už Vám ho mohu ukázat. Jsem velký ŠAMPION ČR a dostal jsem nožičkový dort a pusu na čenich :) Takovou jsem dostal naposledy, když se mi narodily moje první dětičky. I to je úspěch kurzu vystavování v Herolticích, protože jste mě to naučili tak dobře, že si mě všimla Áša a hned jsme se do sebe zamilovali. Paničky nám pak domluvily rande a páni…to bylo něco! A tak mám syna a 5 dcerušek a všichni jsou mi podobní. To znamená krásní :) Abyste mi věřili, také posílám fotku, kterou jsme při návštěvě udělali. No řekněte, nejsou všichni jako já?
Teď už všechno odesílám a budu se na Vás těšit. V květnu určitě přijedeme a taky ještě o prázdninách. Těším se na nové kamarády a kamarádky a také na to, co mě zase naučíte.
Chtěl bych být záchranářský pes a mít to oranžově vyšité na obojku. Bude mi určitě moc slušet :)
Ahoj všem posílá Tači s Věrou.