KONEČNĚ!! Jeli jsme si pro pejska :) Vybrali jsme si Border kolii a dali jí jméno Rocky (Balbou). Je to náš první pejsek a stejně jako spousta lidí jsme se pro něj snažili dělat jen to nejlepší. Ale čas plynul a v domnění, že děláme vše správně, nám náš Rockyšek začal přerůstat přes hlavu…
V domě nás je 5 a každý z nás se snažil psa vychovávat po svém, jak nejlépe mohl. Postupně dospíval, a tak si nás všechny postupně omotávat kolem prstu.
Jít ven s Rockyškem bylo čím dál tím těžší, protože jsme domů došli vždycky totálně zničení. Nejen že nás doslova vláčel na vodítku, ale při pokusech, když jsme ho pustili, nás honil po lese (nebo respektive mi jeho) pískali jsme, křičeli – mnozí z vás si to jistě dokážou živě představit. Když se konečně rozhodl vrátit, tak jsme mu samozřejmě vyhubovali, takže jsme se mu stále více a více oddalovali. Doma následně neustále kňučel, štěkal a snažil se upoutat naši pozornost. Prostě hrůza.
Jednoho dne jsem potkala naši dobrou známou, která mi řekla o Psí škole v Herolticích u Tišnova – areál Brněnka. Sama má jezevčíka a hrozně ráda sem jezdila, rozhodla jsem se, že se na místo také podívám. Na internetu jsem nás přihlásila na anti lovící a protiútěkový výcvikový víkend. Rockymu v té době byl rok a půl.
Náš první den v Herolticích
Obložená taškami jsem dovlála s Rockym připnutým na vodítku do areálu a jen nevěřícně koukala, jak všichni pejsci v klidu pobíhají puštění z vodítka a hezky si hrají. Najednou ke mně přistoupil pán v kšiltovce (všichni jistě ví, o kom mluvím) a povídá: „ÁÁÁ další lyžař,“ usmál se na mě, zeptal se, s čím jsme přijeli a říkal, že je problém úplně jinde a že ho pořešíme. Najednou za mnou přišly holky, které sem jezdily opakovaně a poradily mi, ať Rockyho pustím taky. Nakonec jsem to vyzkoušela, samozřejmě jsem mu dala košík. Šla jsem se ubytovat, seznámit a večer byla přednáška, kam jsem si, jako většina lidí, vzala s sebou i Rockyška. Všichni pejsci spokojeně leželi a v klidu odpočívali, ale můj Rockyšek neustále kňučel. Byla jsem totálně červená, až jsem ho odvedla nahoru do pokoje. Rocky samozřejmě nelenil a v okamžiku, kdy jsem odešla dolů, jeho kňučení vystřídalo úporné štěkání, které jsme všichni slyšeli až dolů na přednášku :) Můj první den byl dost náročný. To jsem ovšem ještě netušila, že může být i hůř…
Náš druhý den v Herolticích
Ráno jsme se šli před snídani projít s holkama kolem řeky. Rockyho jsem se odvážila pustit z vodítka. Jak jinak se mi po chvíli rozhodl utéct a vyškrabal se na tu nejstrmější stráň, co tam byla. Po chvíli volání jsem se rozhodla, že za ním vylezu a budu se ho snažit chytit. Začala jsem šplhat do kopce a holky byly moc hodné, protože šplhaly za mnou. Nakonec jsme totálně zničené vyšplhaly úplně nahoru. Najednou se Rocky objevil a vrtěl sebou, jako by se nic nestalo. Hned jsem ho připnula na vodítko a jistě si umíte představit cestu dolů ze srázu se psem, co vás vláčí za vodítkem. To už vás chytají akorát záchvaty smíchu. Ještě před snídaní následovala sprcha a jak to bývá, ranní akce se provalila a stali jsme se všem příkladem, že takhle tedy ne. Po vynikající snídani následoval výcvik.
Stáli jsme s Rockym v kolečku na vodítku, se všemi pejsky dohromady, a Pavel nás seznamoval s programem. Já jsem teda nic neslyšela a nejen já, protože můj Rocky začal strašně vyštěkávat a nedokázal přestat. Po konzultaci s Pavlem jsem se snažila dělat vše, co mi doporučil, ale Rocky neustával. Vyzkoušeli jsme vše, co bylo možné.
Bylo to hodně náročné a teprve nyní jsem pořádně začala zjišťovat, co všechno má Rocky za problémy. Následoval parčík. Rocky tahal, začal vyjíždět po psech, kňučet a hrozně mě vydírat. Bylo mi vysvětleno, že neštěká na psy, ale na mě. Následovala pauza, takže jsem Rockyho pustila na volno a jak nebyl nikdy socializovaný mezi psy, myslel si, že je neporazitelný a šel z konfliktu do konfliktu. Začal si budovat autoritu a dlouho se nedokázal podřídit. Samozřejmě měl pro všechny případy náhubek.
Tato situace byla opravdu dost nepříjemná a trvala do konce pobytu. Všichni cvičitelé tyto situace zvládli úplně skvěle a díky jejich podpoře, a podpoře spousty dalších prima lidiček, jsem byla schopna tuto situaci ustát i já.
Velké díky všem!! :) Nikdy nic není hned ani zadarmo a tento první víkend mi otevřel oči a obrátil život v něco krásného. I přesto, jak by celý víkend náročný na psychiku i fyzičku, pro mě i pro Rockyho, jsem strašně šťastná, že jsem na kurzu mohla být. I přes tyto situace jsem se seznámila s prima partou lidí, co vás podrží a ještě si s nimi užijete mnoho zábavy.
Jakmile jsem dojela domů, okamžitě jsem si sedla k internetu a přihlásila se na další víkendy v Herolticích. Do té doby jsem se snažila praktikovat na svého psa vše, co jsem se tam dozvěděla. Chválení – šikulkaaa a dobrůtka, které všichni dobře známe, ale skutečně to funguje.
I když se na mě rodiče zprvu dívali jako na blázna a mohli se dorvat smíchy, jak jsem jim všechny nabyté informace a zkušenosti předávala a učila je chválit Rockyho. Nakonec se mi je povedlo nakazit tak, že už se chválí: „Šikulkaaa“ i v práci. Co dodat. Po prvním víkendu jsem nejen poznala, jak pracovat s pejskem a jak může být krásný vztah mezi psem a pánem, ale taky jsem začala vidět jinak svět i svůj osobní život. Tak nějak veseleji a krásně. Od té doby jsme se doma snažili dodržovat určitá pravidla a na dalším pobytu v Herolticích nastalo v Rockyho chování velké zlepšení. Bohužel jeho štěkání a vyjíždění po psech stále trvalo, i když v menší míře.
Zlomový okamžik přišel na třetím víkendovém pobytu, kdy si Rockyho vzal opět do parády Pavel Bradáč, který dvě noci nemohl spát a přemýšlel, jakým způsobem Rockyho nešvary zlomit. Povedlo se mu to tak, že Rocky zalapal po dechu a přestal vyjíždět po všech psech i vyštěkávat. Koukala jsem s otevřenou pusou a byl to ten nejkrásnější pocit.
Tímto příběhem chci ze srdce poděkovat všem lidem, kteří se účastnili našich krásných, i když mnohdy celkem náročných, zážitků. Ať už jsme se potkávali na cvičišti nebo při jiných příjemných příležitostech a výborném jídle a pití. Do Heroltic se vždycky ráda vrátím, protože je to jedno z nejlepších míst na světě a všechny zážitky, které tam člověk získá, se nedají přepočítávat na peníze.
Díky za vše!!! :)
S pozdravem Martina Mayerová a Rocky (Balbou)