Nedá mi to, abych ti nenapsala své dojmy a pocity z tábora, protože když stojím před tebou, nemám slov. Myslím, že Heroltice nemají konkurenci a jak si sám řekl, jsi jediným, kdo napravuje psy normálním způsobem.
První dny jsem byla z celé situace trochu zoufalá a stále jsem se sama sebe ptala, zda to má vůbec smysl. Pravdou je, že mě hodně psychicky podpořila Martina (-doufám, že se tak jmenovala) s jejím Rockym a poté příběhy jiných lidí a psů, kteří na tom byli obdobně. Slyšela jsem, jak si říkal, že Eichler je dobrý na výcvik. S tím s tebou teď mohu jen souhlasit. Nicméně tábor u něj mám již zaplacený od ledna, a tak na něj také jedu. Původně jsem tam měla jet i s Falcem, ale po Herolticích vím, že jedině u vás má Falco šanci se stát kamarádským psem, takže k Eichlerovi pojedu raději jen s mým druhým psem vořechem, který naštěstí podobné problémy nemá, ačkoli dokonalý také není.
Do tábora jsem byla přesvědčena, že vycukání je jediná metoda, jak psa „vyléčit“. Teď už tohoto názoru nejsem a lituji toho, co jsem Falcovi na cvičáku způsobovala. V Herolticích jsem vycukání nepoužila ani jednou a šlo to mnohem lépe. Takže díky.
Nemá cenu zde rozepisovat to, že vaše metody jsou perfektní. To ty sám moc dobře víš. Přednášky, ať už byli od tebe nebo od holek, mi přinášely pocit, že jsem někde na vysoké škole a přede mnou stojí nejlepší lektoři.
Dělala jsem spoustu chyb a jistě spousty dělám. Ty jsi mi však poskytl možnost, chyby minimalizovat a já se budu velice snažit s Falcem vytvořit tým a správný vztah. Teď ke mně zrovna přišel Falco a podstrkoval mi hlavu – ani jsem se ho nevšimla :D a tak ulehl vedle, odfrkl si a zase spí. Pravděpodobně mu tábor způsobil noční můry (teď to myslím skutečně ze srandy), protože ze snu vrčí nebo naopak kroutí ocasem. Když už jsem u toho Falca, musíme se pochlubit, jak jsem zvládli cestu vlakem do Plzně. Hned v Tišnově na nádraží jsme se potkali s kamarádkou z tábora. Bohužel nevím přesně jména, ale jednalo se o fenku křížence čuvače a borderky, která byla bojácnější a nesla jméno Lemi (domnívám se). Falco si s ní rozuměl, a tak jsem té situace využila. Do vlaku tedy před Falcem nastupovala Lemi. Jak to pokračovalo dál, si umíš jistě představit… Falco jízdu vlakem s nastupováním i vystupováním zvládl naprosto bravurně. V Praze na hlaváku si poprvé zkusil jezdící schody a pás. Můžu ti říct, že jsem se na těch schodech tak rozesmála, že i Falco pochopil, že je to vlastně sranda. Na vlak do Plzně jsme v Praze chvíli čekali, tak jsem se šli zatím ven vyvenčit. Okolo nás prošlo pár psů a Falco se jich téměř nevšiml. Ani neměl naježenou srst. Tak jsem ho za to vždy moc chválila. Choval se velice dobře a já jsem na něj byla pyšná.
Abych tě příliš nezdržovala od práce :), zkrátím to. Jedním slovem – děkuji. Děkuji za to, že jsem měla čest poznat tebe, člověka, který právem nese „titul“ kynolog a děkuji za to, že jste mi otevřeli oči. Zajímavé, kolik emocí dokáže jeden pes způsobit.
Tímto se loučím a plně doufám, že ne na dlouho a brzy se k vám přijedu zase podívat, i když předem mohu říci, že to v nejbližší době asi nebude :( … Pavle, díky.