Mnoho lidí ví, že Andýska Pavel ze začátku odmítl, protože je plemene Bandog, který je již svým názvem dosti odrazující. Nakonec jsem se do areálu vrátila. Po 14 dnech pozorování Andrýska Pavel ustoupil a řekl, ať dorazíme :) Pro mě už jen tato věta představovala veliký úspěch a byla jsem nadšená, že jsme dokázali svým odhodláním změnit názor. Za půl roku už jsme si balili kufry a vyrazili na kurz.
Pavlovi jsem napsala dlouhý dopis, co a jak…
Více než měsíc jsem se vypořádávala s útoky proti mojí mamce, která rozhodla, že Andy půjde z baráku! Já její rozhodnutí respektovala i chápala, ale přesto jsem se snažila dělat vše, aby to tak být nemuselo. Po měsíční práci Andy pochopil, že to takto nepůjde a s maminou začali vycházet velmi kamarádsky. Řekla jsem si, že na zbylé potíže, jako je startování po psech, lidech, kolech, zvěři, zkusím Pavla Bradáče.
Když jsem tenkrát dorazila, zpanikařila jsem. Všude byli na volno puštěni hrající si psi…
Nedalo mi to a zeptala jsem se: „Jsem správně na kurzu Vůdce smečky a problémový pes? To jsem tu jediná, která má problém?“ Byla jsem zoufalá. Když dorazil Pavel, hned jsem za ním běžela. „Máme ostnáč, já vím, že to nemáte rád, ale já ho jinak neudržím.“ Pavel jen mávl rukou a řekl, že to bude jediný pes, na kterém to neuvidí rád, ale na druhou stranu, situaci chápe.
První víkend byl silně emotivní
První vypuštění s Arniem, které mi Pavel slíbil, mi splnil poslední den kurzu. Nejprve to ovšem musel rozdýchávat asi dvě hodiny, aby nebyl nervózní. Já díky němu konečně pochopila, že když člověk opravdu něco chce a něco si přeje, dokáže to! V tu dobu jsem sice chodila venčit Andyho pouze na pole a hlavně ne do města a k silnici, kde hrozí nebezpečí startování a risk toho, že ho při vycházce neudržím. „Co když se mi pustí do nějakého psa? Co když vystartuje po dítěti?“ Než jsem vyšla ven, běhalo mi hlavou milion otázek a z toho důvodu vyhrávalo pole asi dva měsíce. V Herolticích jsem pochopila, že když člověk psa nebude vystavovat různým situacím, bude to ve výsledku jen a jen horší. A pokud je páníček nervózní, tak se celá situace také nemůže zlepšit. Po prvních čtyřech dnech jsem pod Pavlovým vedením získala neuvěřitelný klid a důvěru, že psa udržím a není se čeho bát. Do velkého města jsem odvahu ještě neměla, ale po vesnici jsem si to s Andym štrádovala jedna báseň 😊
Andyho velký pokrok v Chorvatsku
Myslím si, že jen tak nějaký pes k moři nejede. Proto jsem se rozhodla, že když mému psovi ta slaná a veliká voda nevyhovuje a já se můžu rozkrájet, aby šel za mnou do moře a udělal alespoň jedno tempo, že mu to vysvětlím jinak. „Andrýsku, byl bys prosím tak hodný a mohl by sis vlézt do té super teplé vodičky? Je slaná, ale moc zdravá.“ Protože měl na krku boláčky ze zapařenin, jak se rochnil doma v rybníce, bylo to pro něho opravdu jen to nejlepší. Bohužel však nepomohlo nic. Když jsem ho chtěla kolem sebe alespoň obtočit za popruh, aby udělal tempo, celou mě podrápal a bylo. Úspěch však přišel záhy.
Andy Arnieho snesl přivázaného u bungalovu, což byl pro mě první úžasný pohled. Poté jsme chodili s pesanama na jídlo. Najednou na nikoho nestartoval a choval se jako úplně vzorný pes. Jen jeden pán, který byl na výcviku také, se mu nelíbil. Ten mi hned vzápětí dal přednášku, že toto by měl být kotcový pes, když je zlý. Tím jsem si ale rozhodně nenechala zkazit náladu. Jeden den jsme se domluvili, že pojedeme do města Rijeka. Řekla jsem si, že vezmu i Andyho, protože v tak velkém městě nikdy nebyl. Ve městě se choval naprosto úžasně. Neměl s ničím a ani s nikým problém. Dokonce si ho i pár odvážlivců pohladilo! A naučil se i jednu úžasnou věc – od té doby jí zmrzlinu :) Konečně jsem mohla říci, že to byla naše první společná opravdová a pohodová dovolená!
A co víc? Zkusíme vyrazit znovu. Třeba se jednou i rozplave. A když ne, i tak to bude úžasný zážitek a už se na něj moc těším! :)