Druhý díl ze série článků Problémový pes snadno a rychle
č. 4/2012 časopisu Haf a Mňau
Ve druhé části seriálu si ukážeme, jak předejít či řešit některé typy chování psů a zaměříme se na ty, které spíše obtěžují, než by byly přímo problémem. Příčinou bývá nejčastěji naše chyba, protože psovi špatné chování „schválíme“
ŠTĚKÁNÍ
Asi nejčastějším typem problémového chování je štěkání nebo poštěkávání v situacích, kdy se pes nudí, kdy má pocit, že si ho nevšímáte. Toto štěkání mívá různé podoby a někdy ani nepoznáte, že jde o manipulaci. Ale pozor – v tomto případě manipuluje pes člověkem, ne obráceně, pes vámi totiž dokáže manipulovat, i když k vám stojí zády. Z pohledu psa jde o snahu získat pozornost, což je ostatně nejčastější důvod takového chování. A vždy se to psům daří, zejména v situacích, kdy jste se štěkajícím pejskem ve větší společnosti a všichni ostatní psi se chovají slušně, jen ten váš ne… A co tedy dobře zmanipulovaný páníček udělá? Potěší psa za protivné chování pohlazením a vlídným oslovením, obvykle „pšššt“, „ticho“, nebo „neštěkej“, čím samozřejmě psovi (pozitivně) potvrdí, že dělá činnost, která je vlastně vyžadována, a tedy správná.
RADA: Přestaňte psovi tuto „štěkací“ manipulaci potvrzovat a odměňovat ho za ni. Někdy je i „zákaz“ odměnou – je vlastně potvrzením, že pes upoutal vaši pozornost. Znám jen velmi málo majitelů, kteří psovi potvrzují správné, „žádoucí“ chování v případě, že pes nezlobí, klidně leží či sedí a podobně. Přitom je to tak jednoduché! Zkuste si psa všímat tehdy, když je hodný, a nevšímat si ho, když zlobí – tedy změnit v opak to, co nejspíš děláte nesprávně teď. Důležité je také správně načasovat „odebrání pozornosti“ – otočte se k psovi zády a ignorujte ho do doby, než přestane štěkat (plus ještě několik sekund navíc). A potom ho odměňte „pozorností“ – otočte se k němu a přidejte malou pochvalu.
Dejte si ale pozor u všímavějších psů, jsou schopni odpozorovat i delší „řetězec událostí“, tedy co po čem následuje. Pak se stává, že schválně udělají nepříjemnost, aby byli následně korigováni a (nesprávně) odměněni. Příklad: pes provokuje a poštěkává na ostatní psy. Panička si ho přitáhne, nechá ho několikrát sednout a vstát a odmění ho pamlskem. Jak to chápe pes svou psí logikou? Jednoduše: „když budu zlobit, bude prima cvičení a pamlsky“.
ŽEBRÁNÍ U STOLU
V podobných případech dělají pejskaři spoustu chyb, často díky různým „moudrým radám“ typu „pes nesmí dostat nic od stolu“. Vzpomínám si na případ, kdy jsem na přednášce na podobný dotaz (může pes dostat od stolu?) odpověděl a po čase mi majitelka tenkrát velmi divokého psa poděkovala, že konečně může se psem do restaurace.
A co že jsem jí tehdy odpověděl? Pes může dostat od stolu (proč by se vůdce smečky nepodělil o jídlo), ale jen když je vzorný, protože každým podáním pamlsku či odměny formujete psí chování. Pokud tedy naučíte psa „žebrat vleže“ – tedy budete důsledně odměňovat správné, žádoucí chování – budete mít bezva společníka kamkoliv. Ostatně moji psi si lehají daleko rychleji na povel „co dělá pes u jídla“ než na „lehni“. ☺
RADA: Nenechte psa, aby vámi manipulovat, buďte vy tím, kdo manipuluje psem (pozitivně – odměnou).
DIVOKÝ PES
Když jsme u psí „divokosti“ – to je téma spíš na celou knihu než na jeden článek. V dnešní době si spousta majitelů pořizuje psa na nějaký psí sport, a občas si neuvědomí, že (nejen) tato plemena mají zároveň nízký práh vzrušivosti. Jsou to tedy snadno motivovatelní psi, velmi vhodní na „práci“ – ale zároveň je často vzruší jakýkoli jiný, třeba i slabý podnět. A pak stačí, že majitel špatně zareaguje, a divokost může nabýt až značně problematického rozsahu.
Divokost je zhusta příkladem toho, jak krásně dovedou psi sdílet a odrážet lidské emoce. Divoký pes dokáže svého pána uvést do podobného stavu, v jakém je sám. Majitelé divokých psů to znají – pes začne vyvádět, běhat, skákat, nebo třeba uteče z parkuru na agility, z výcviku. A co udělá obvykle majitel? Nejčastěji se snaží psa uklidnit ráznými zákazy, voláním „uklidni se“ atd., někdy cukáním, tresty… často také zvedá hlas, začne rychleji gestikulovat – a tím vlastně majitel divokost psa podporuje, je divoký už i on.
RADA: Pokud chcete uklidnit psa, uklidněte nejprve sami sebe! Začněte si věřit, že to zvládnete, protože zvládnout to jde – zatím se mi to podařilo vždycky. Především musíte určit, co konkrétně psa rozdivočí. Je to jiný pes, náznak nervozity v hlase majitele, neobvyklá situace, nebo něco úplně jiného? Možných řešení je několik – právě podle druhu problému.
Základem je (na)učit psa, že klidné, soustředěné a vyrovnané chování je to jediné správné (žádoucí), tedy „potvrzovat“ klidné chování, vytvářet takové situace, kdy je pes v klidu, abyste ho za to mohli odměnit. U některých psů pomáhá nepřekračovat „práh vzrušivosti“, tedy „rozsekat“ cvičení na malé kousky s krátkými pauzami. Pokud pes reaguje na rušivé podněty, musíte ho naučit ignorovat je. Zároveň ho na konkrétní práci dobře motivujte. Možností, jak naučit psa zvládat své emoce, je několik, využít můžete i spoustu her. Nejlepší je postupovat tak, aby se nic zajímavého nedělo, dokud pes není v klidu.
Někdy bývá divokost také projevem tzv. „přeskokového chování“ (= odborný termín, vzniklý z toho, že psovi „přeskočí v hlavě“) – to se pes začne chovat, jako by se zbláznil. Takto se pes chová obvykle tehdy, když dostane dva vylučují se povely, případně pokud ho nutíte k povelu, který nezná, dále také v situacích, s nimiž si neví rady. Častěji se tak pes chová, když je unavený. Tehdy musíte se psem komunikovat tak, aby chápal, co po něm chcete. Vrátit se k jednoduchým povelům a také se zamyslet, jestli pes vůbec ví, co chcete, aby udělal.
JAK UNAVIT PSA
Dotaz „jak mám unavit psa“ dostávám často. A obvykle od majitelů aktivních psů, kteří si už s hyperaktivitou svého psa nevědí rady. Vzpomínám si na případ beardet kólie, která se dostávala do takového (hyperaktivního) transu, až hrozilo, že někoho kousne. Když jsme si povídali s majitelkou o denním režimu jejího psa, přišli jsme na to, že se pes vlastně těší na „vybíjení energie“, tedy na házení balonků a další aktivity.