Problémový pes snadno a rychle 9.

č. 5/2013 časopisu Haf a Mňau

 

Diskuze a poradny na internetu jsou někdy zdrojem naprosto neuvěřitelných informací a
názorů. Osobně se do nich zapojuji velmi málo, protože, jak jsem psal už mnohokrát, bez
analýzy problému a zjištění jeho skutečné příčiny není efektivní řešení možné.
Každý případ daného chování psa si musím promyslet, to, proč jsou se psem problémy,
může mít spoustu příčin, a též řešení, které platí u jednoho psa, může jinému ublížit. Na
každou úvodní individuální konzultaci si rezervuji plné dvě hodiny času, protože někdy se
příčina hledá velmi těžko a někdy, často u psů z útulků, se ani přesně stanovit nedá, pak
musíme pracovat s tím, co víme. Řešení problému se psem totiž musí být promyšleno ze
všech stran včetně různých „kdyby – tedy a podobně“. Nedávno mne ale jedna diskuze
trošku „nadzvedla“, kdosi v ní neústupně prosazoval svůj názor na problémové chování
fenky NO, dalo by se popsat takto: „někdo přišel zezadu k psovi, který štěkal na okně, a
objal ho; pes se otočil, zavrčel a naznačil útok, během okamžiku se vzpamatoval a
nedokončil ho“. Tu fenku NO znám dobře, pracuji s ní dlouhodobě, zpočátku to byla práce
velmi složitá, fenka zřejmě žila nějakou dobu v lese z toho, co si ulovila. Majitelka udělala
s fenkou velký kus práce – už jen to, že fenka útok nedokončila, že si to včas uvědomila a
neublížila jí, je v tak napjaté situaci obrovský úspěch.
Důvodů takového chování může být víc, proto si v tomto dílu projdeme některé z
možností, které znám nejen z praxe a které mohou být příčinou toho, proč psi reagují
nepatřičně. Výčet příčin samozřejmě není úplný, uvádím jenom ty z mého pohledu
nejčastější.

1. Pes vrčí a poté útočí – útočí proto, že se bojí nebo se sebou nechce nechat
manipulovat – reakce člověka je „tohle si pes nesmí dovolit“ – odnaučí ho vrčet (ale už
nemá informaci o tom, že pes má strach) – pes útočí bez zavrčení (protože zavrčet se
bojí). To je asi nejčastější příčina problémů.
Rada: Učte psa, aby vás nechával manipulovat s ním rukama, a učte ho, že to je zábava.
Posloužit mohou různé hry a jiné zábavné činnosti.

2. Pes byl v minulosti týrán, takže strachovou agresí reaguje na nějaký podnět – často
pohyb ruky, nějaký předmět, pach (složku parfému). Řešení je dost obtížné, protože najít
podnět ze skupiny možných je problém. Může jít i o jednorázovou situaci, u které majitel
nemusel být, například pes utekl a byl odněkud s použitím násilí vyháněn apod.
Rada: Pokud se náhle mění nebo změní chování psa, zkuste se zamyslet, co se stalo –
čím dříve se s řešením problému začne, tím je náprava kratší. Také se rozhlédněte ve
svém nejbližším okolí. V nedávné době jsem řešil případ, kdy partner majitelky dobře
socializované a bezproblémové pitbulky dostal v hospodě od kamarádů bezva radu: když
si nevynutíš pozici vůdce, v noci tě napadne a sežere. Takže ji začal přivazovat k topení a
„vychovávat“. A z bezproblémového psa byl najednou pes velmi problémový!

3. Pes se nenaučil svému pánovi důvěřovat, když s ním chce manipulovat – tedy špatně
reaguje na některé běžné úkony, často v kombinaci s ne-empatií člověka. Mnoho
závažných případů pokousání začíná třeba utíráním tlapek, česáním nebo vytahováním
klíštěte, a bohužel pokračuje stejně jako v bodě 1.

Rada: S pozitivně vedeným nácvikem rutinních situací začněte co nejdříve, pomalým a
zábavným způsobem naučte psa všechno trpělivě snášet. Mezi rutinní situace zařaďte
například i návštěvu veterináře a u výstavních psů prohlídku zubů a genitálií.

4. Velká část problémů (moje statistika říká něco okolo 10–20 %) je způsobena
zdravotním problémem psa, a to nejrůznějšího typu – od zánětu v uších přes srdeční
nedostatečnost až po rozpad kosti. A často je to opomíjená příčina, že je chování psa
zaviněno nemocí někdy nezjistí ani veterináři.

Rada: Začne-li pes měnit chování (nejčastěji to bývá agrese nebo strach), začněte s
veterinárním vyšetřením, nechte psovi udělat důkladnou veterinární prohlídku.

5. Jde o něco úplně jiného – leknutí, špatné vyhodnocení situace a podobně – pes totiž
rozpoznává osoby (pouze) podle pachu, pohybu a hlasu, a jen velmi málo podle vzhledu.

Rada: Často se zapomíná na to, že pes je také živá bytost s emocemi, pocity, a (ale) také
s pudem sebezáchovy. U každého psa existuje práh, za kterým už nevidí jinou možnost
než sebezáchovný útok. Pokud dítě (z neznalosti) způsobí psovi bolest, a pes nemá
možnost útěku, řeší to z jeho pohledu jedinou možnou cestou.

6. Velmi snadno můžete naučit svého psa agresivitě „převracením na záda“. Nechápu, že
je to při neposlušnosti často doporučovaná „výchovná metoda“. Obvyklá doba nápravy
vztahu mezi pánem a psem je po takovéto „lekci“ půl roku, popřípadě nikdy.
Rada a vysvětlení: Mnozí psi, u kterých jsem řešil agresi, byli původně „jen“ neposlušní.
Po různých „korektivních“ výcvicích a výchovách skončili jako adepti na utracení. V přírodě
se totiž nic takového, jako je obracení na záda, nevyskytuje, pro psa je to obrovský stres.
Tato poloha je často vysvětlována jako signál podřízenosti – ano, je to tak, ale tento signál
dává podřízený pes tím, že se na záda sám položí. Pokud ho k tomu nutí někdo jiný, jde o
čistou agresi bez výchovného významu. Rada je jasná: Pokud váš pes neposlouchá,
problém je nejčastěji v metodice výcviku. Zkuste nějakou jinou, a mějte trpělivost, u psů
nejde nic naráz.
sem se hodí fotka „pes na zádech“

7. Nemusí jít nutně o agresi, může to být (nezvládnutá) hra, kolikrát vás pes omylem
kousnul místo zakousnutí do míčku? Některé psí výzvy ke hře, ale i hry, mohou vypadat
opravdu drsně, dokonce i divoce.
Rada: Přemýšlejte – má pes opravdu důvod reagovat agresí?

8. O agresi také nejde při výbuchu emocí z radosti, nezvládnuté emoce má třeba můj
novofundlanďan Arnie. Když vycházíme ze dveří kamkoliv a kdykoliv, raduje se tak, že
kolem sebe kouše; kousat víc se skoro odnaučil až v dospělosti, protože tohle chování
jsem nikdy nepovažoval za problém, takže jsem ho neřešil. Naopak mám ze psí radosti
radost také.
Rada: Když váš pes nedokáže zvládnout pozitivní emoce a reaguje nepřiměřeně,
nedovolte emoce ještě stupňovat. Činnosti směřující k jeho rozdivočení rozdělte, zpomalte
přípravu, psa neodměňujte různými „nech toho“ a podobně. Emoce se přenášejí
obousměrně, nenechte se tedy psem „vytočit“, protože i emoce se zrcadlí a pak vše
graduje. Pouze klidný majitel může uklidnit psa.

9. Může jít přímo o způsob hry. Už několikrát jsem řešil problém s chováním psů, kteří si
vybírali rukáv, nohavice či tkaničky od bot jako hračku (myslím psy bez zkušeností s
výcvikem obran), líbilo se jim, jak majitelé výskají a volají „nesmíííííš!“ a dělají jiné veselé
činnosti.

Rada: Je v podstatě stejná jako v předchozím případě, pes si obvykle hraje s tím, s čím ho

naučíte si hrát. Pokud mu budete brát tričko a přetahovat se o něj, bude ho brát jako
hračku, a vy budete mít při převlékání problém. Pokud tričko zahodíte – pustíte ho, když
ho uchopí pes – ztratí pro něj na zajímavosti.

10. Může také jít o způsob komunikace, psi vám ne právě příjemným způsobem říkají
„nech toho“. Pes často bere lidskou ruku jako čenich jiného psa, resp. jako čenich váš,
rukou děláte věci, které psi dělají čenichem. A proto někdy, často když se cítí ohrožen,
komunikuje tím, že kouše do rukou. Případy takových zranění bývají často vážné.
Rada: Začne-li se takto chovat štěně, musíte mu to hned zarazit – třeba okamžitě ukončit
hru, kontakt atd. Pokud takto komunikuje dospělý pes, obraťte se na odborníka. Já v
těchto případech obvykle používám komplexní řešení složené z vrácení narušené důvěry,
omezení problémových situací a jejich následného naučení formou hry – tedy učím psa,
že ruka je kamarád – a dalších prvků.

11. Psi se také někdy snaží „vychovávat rodinu“, to když mají pocit, že by je rodina měla
poslouchat – tehdy členy rodiny koušou do oblasti dlaně, někdy bohužel i do obličeje (dlaň
chápe pes jako ekvivalent čumáku). Toto případy chování jsou, pokud je pes rozmazlený a
prosazuje si tímto způsobem svou vůli, často kombinované s chováním psů popsaném v
dalším bodu.

Rada: Rozmazlujte psa správně, tedy (zábavnými) činnostmi, které organizujete vy, a tím
ho naučíte, že je příjemné vás poslouchat.

12. Příčinou může být i syndrom necitlivého čenichu (někdy čumáku). Pokud se v rané
socializační fázi u štěněte zanedbala výchova, pes se při kousání nenaučí poznat hranici
– a místo jemného kousnutí nebo nekousání kouše naplno vždy, a pak to bolí.

Rada: Tady platí víc než jinde, že co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš. Pro
řešení tohoto problému existuje velký výběr her a jiných činností.

13. V tomto seznamu by neměly chybět zdrojové agrese, tedy agrese teritoriální, třebaže
agrese vůči členům rodiny je málo pravděpodobná (když jsme u té jednokolejnosti –
někteří staří soudní znalci z oboru kynologie neuznávají jinou než teritoriální agresivitu),
pravděpodobnější a častější je další bod.
Rada: Teritorium patří vůdci smečky, proto by pes měl mít jako jediný osobní prostor
pelíšek (bezpečné zázemí potřebuje), o ostatní prostory by se měl dělit. Tedy přístup „to je
jeho křeslo, tak nikdo nesmí“ už odmala nahrazujte přístupem „tam můžeš, když ti to
dovolím“ a učte (pozitivně) povel „dolů“.

14. Zdrojová agrese, kdy chráněným zdrojem je potrava, je častým projevem u psů, kteří
zažili opravdový dlouhodobý hlad – mají pak k potravě větší a silnější vztah.
Rada: Pokud máte podobný problém, řešte ho s odborníkem,

15. Výčet mých zkušeností by nebyl kompletní, kdybych nezmínil některá „hlídací“
plemena, u kterých je (záměrně) snížena schopnost socializace, aby byli dobrými hlídači.
Člen rodiny, který se přidá do „smečky“ po druhém roce jejich života, není psy přijat
bezvýhradně a je vždy považován za trochu cizího.
Rada: Výběr podobného psa si dobře rozmyslete, stejně jako to, zda je ochranné chování
pro vás důležité natolik, abyste riskovali ochranu třeba před vzdálenější rodinou. I u těchto
plemen jde důslednou a cílenou socializací hodně změnit, dá to ale víc práce.

16. Naučené chování špatným(!) figurantem na obranách je také jednou, a ne
nevýznamnou možností. Problémové chování takových psů jsem už několikrát řešil,
zejména u „necvičákových“ plemen. Šlo o případy, kdy si figuranti pro zvýšení agresivity psa vypomohli různými nefér metodami. Ve psech pak zůstal na dlouhou dobu pocit silné nedůvěry k člověku.

Rada: Obrany vedené formou hry mohou být pro psa zábavou, obrany cvičené agresí
mohou vyústit v problém. Věnujte výběru figuranta velkou pozornost, vyplatí se to.

17. Přenesená agrese, často ze vzrušení něčím jiným, na co pes nedovede dosáhnout.
Příklad: dva psi za plotem se poperou mezi sebou, když kolem projde narušitel, na kterého
nemohou. Může ale jít i o případ horší, který skončí napadením člověka, pokud míra
vzrušení překročí určitou mez.
Rada: Socializujte co nejvíce a co nejdříve. A pokud znáte situace, na které váš pes
reaguje afektem, učte ho zvládat je v klidu.

18. Konečně by ve výčtu nemělo být opomenuto naučené chování. Naučené často
mimoděk, jen špatnou (obvykle neverbální) komunikací majitele.
A na úplný konec tohoto dílu: Problémový není pes, problémové je chování. Tato věta není
moje, ale líbila se mi natolik, že jsem si ji půjčil. Část majitelů psů nevěří, event. ani netuší,
kolik by se toho dalo v chování jejich psa změnit i při malé námaze. O to víc si užívám,
když na konci víkendu pro bázlivé psy chodilo 25 psů a majitelů v těsném kontaktu bez
výraznějších reakcí, když si na víkendu pro štěňata půlroční akita, která v pátek dorážela
na všechny a na všechno, v neděli hrála s ostatními. Příště se snad už konečně dostanu k
návodům, co dělat od příchodu štěněte tak, aby z něj vyrostl bezproblémový pes, tedy k
ochutnávce toho, co také učíme na našich víkendech a táborech.

VÝKŘIK: Problémový není pes, problémové je chování