Problémový pes snadno a rychle 5.

číslo 1/2013 časopisu Haf a Mňau

PŘIVOLÁNÍ

Konečně se dostáváme k dlouho slibovanému přivolání. To není jen cvik, bývá to často i ukázka toho, jaký vztah a jaký respekt k sobě mají pes a člověk. Na přivolání je toho hodně co zkazit, ostatně kolik znáte psů, kteří mají stoprocentní přivolání? Pes je obvykle takový, jakého si ho jeho majitel vytvoří…

V minulých dílech jsem se vás postupně pokoušel naučit, jak psa pomalu, postupně a pozitivně učit. Právě na přivolání vám můžeme ukázat mnoho krásných příkladů naší metodiky výchovy a výcviku psů.

 

Už samotný povel bývá pro psa často matoucí, majitelé psů totiž používají celou sadu různých povelů, jednou „Alíku!“, jednou „Pocem!“, někdy ještě „Dělej!“, občas to vylepší o „Ke mně“, někdy také „Kemně-Kemně-Kemně!“, což je pro psa samozřejmě pokaždé jiný povel. A to se ani nezmiňuji o intonacích: jednou radostně, jednou rázně, jednou s panikou v hlase… Pak se nedivte, když pes nepřijde – neví proč! Pokud pes neví, že musí přijít na první přivolání, první povel, potom je opakování pouze ničením si přivolání, protože psovi rozpojujete spojení povelu a výkonu cviku, tedy rušíte spojení „Ke mně“ a přiběhnutí k vám. Proto opakování povelu je dobré tak akorát k odnaučování cviku a zároveň vaše autorita jde do… aha, jak se to slušně řekne?

 

Celkem často se diskutuje o tom, zda říkat či neříkat jméno při přivolání. Na to nemám jednoznačnou odpověď. Důležité je, aby byl povel pro přivolání vždy stejný, ať už obsahuje jméno psa, nebo ne. Někdy je vhodné použít to, co je ve zkušebním řádu, podle kterého se připravujete na zkoušky, může se to lišit.

Celkem častou chybou bývá, že majitel řekne či zavolá psí jméno a čeká, dokud se na něj pes neotočí, nebo alespoň nepodívá. Někdy čeká celkem dlouho, zejména pokud psa naučil: „Můžu si dělat co chci, dokud se na pánečka nepodívám. Dobrá, tak tedy počkám a uvidíme, co se stane, třeba páneček vymyslí nějakou príma zábavu.“  

RADA

Vydejte vždy pouze jeden povel, jedno jediné a vždy stejné slovo či slova, a vždy se stejnou intonací.

 

Intonace je celkem důležitou součástí povelu – pro psa možná důležitější než samotný povel. Na našich kurzech děláme nácvik přivolání vždy několikrát za sebou, to proto, aby nebylo zakončeno připnutím na vodítko. Je zajímavé, jak psi vždy 5–6× spolehlivě přijdou po povelu s veselou intonací. Pak trenér řekne: „Ještě jednou si ho zavolej, a pak půjde další.“ Co následuje? Majitel okamžitě použije místo veselé a radostné intonace ráznou, a povel někdy přestane fungovat. Pes to vidí jasně: „Teď se páneček asi zlobí, nemá smysl k němu chodit.“

RADA

Intonace vždy stejná, nejlépe radostná a veselá.

 

Přivolání je, jak jsme si říkali, nejen cvik (pes se musí naučit jak na to, co má vlastně udělat), ale také ukázka vzájemného vztahu a autority. Pokud jste pro psa pouze tím, kdo ho krmí a vodí do parku, ale nejste zdrojem radostných prožitků, bude se pes snažit maximálně si prodloužit vycházku, zábavu s ostatními psy, zábavnými věcmi a zajímavými pachy v parku, přivolání tedy pro něj bude znamenat konec zábavy – potom bude přivolání fungovat špatně nebo vůbec.

Někdy to také vypadá, že majitel psa bije. Pes uhýbá natažené ruce. Nemusí se hned jednat o týrání, někdy pes uhýbá jen proto, abyste ho nemohli připnout na vodítko. A to právě v těch případech, kdy byl přivoláván pouze k tomu, aby byl připnut, a ne k něčemu jinému.

RADA

Pokud psa přivoláte pouze na konci vycházky, dříve či později pochopí, že přivolání znamená konec vycházky, a nepřijde. Při nácviku přivolání (nepravidelně) opakujte a odměňujte. A někdy se chovejte trochu jako vůdce – nechte psa, ať vás hledá.  

 

Když mě někdo s více psy chce vyzkoušet, jedna z prvních otázek bývá: „Který z nich je vůdce smečky?“ K odpovědi mám jednoduchou pomůcku, která myslím nikdy neselhala. Pes, který je podřízený (tedy pokud jsou smečka, což nemusí být pravidlem), vždy „poočku“ sleduje druhého, nadřízeného psa, a dívá se, co dělá, kam jde a podobně. A co vy, když jdete na vycházku, kdo sleduje koho – sledujete vy psa, kam jde a co dělá, nebo sleduje pes vás? A kdo tedy šéfuje? Kdo vlastně řídí vaše vycházky?

RADA

Chovejte se jako zábavný šéf, tedy ten, kdo určuje pravidla. A dělejte to pro psa zábavnou formou, formou her.

 

Na začátku jsem také tvrdil, že je přivolání také cvik a že se musí učit. Jasně, ale jak? Celkem spolehlivě psa odnaučíte přivolání, když po vydání povelu poběžíte za psem a budete se ho snažit „ulovit“. Tím pouze psa naučíte, že po povelu bude následovat prima honička, kdy on bude určovat pravidla, dobu, směr a rychlost hry a podobně.

RADA

Nikdy po povelu nechoďte k psovi, vždy je nutné zůstat stát (pokud jde pes směrem k vám) anebo běžet směrem od psa, jen tak ho donutíte jít za vámi. Tak zároveň psa naučíte, že vždy musí přijít.

 

O důslednosti

Často se při výcviku a výchově psů mluví o důslednosti. Jak ale být důsledný, když je pes na volno a nijak ho nemohu donutit? Právě proto se používají i různé náhradní metody, jako tahání psa k sobě na stopovačce (dlouhém vodítku), použití elektronického obojku a podobně. Nejnesmyslnější metoda, o které jsem slyšel, spočívala v tom, že pokud pes nepřijde, jdete vy ke psovi a potrestáte ho. To je výborná cesta, jak psa naučit nepřibližovat se k vám, protože přece kontakt s vámi je nepříjemný a často bolí! Je to celkem spolehlivé ničení kvalitního vztahu se psem – pokud pes něco neumí, tak ho to tím, že mu k povelu připojím nepříjemný zážitek (cuknutí vodítkem či elektrický impuls), určitě nenaučím. Určitě ho naučím mít strach, obvykle ze společné práce se mnou, protože já jako podnět jeho bolesti tam jsem vždycky.

RADA

Při výcviku postupujte od jednoduchého ke složitému. Tedy od přivolání ve „sterilním“ prostředí, tedy v prostředí s co nejméně rušivými podněty, postupně přidávám zátěž okolí. A důslednost je také v tom, že vždy vydám povel pouze tehdy, pokud jsem si (skoro) jistý, že pes vzhledem k okolní zátěži a stavu výcviku poslechne. A že případně budu mít možnost utíkat směrem od psa. Jinak si opakováním povelu či jiným nesystémovým a pro psa chaotickým přístupem přivolání kazím. A to rychle a spolehlivě. Také vzdálenost prodlužujte postupně, když máte problém, začněte třeba i na půl metru a postupně vzdálenost přidávejte.

 

Důležitou součástí učení každého povelu je jeho potvrzení, tedy (pozitivní) emoční prožitek na konci. Nejhorší případy nepřivolání byly způsobeny tresty, namísto pochvalami na konci povelu. Pamatuju si na sedmiměsíční fenku pointra, která měla dvouhodinové přivolání. Když po povelu „Ke mně!“ dost rychle nepřišla, dostala bití bičíkem. Tím se pro ni stal povel „Ke mně!“ tak velkým děsem, že ho musela běžet na dvě hodiny někam vyběhat, a spálit tak strach.

Někdy není trest tak velký, ale přesto stačí k tomu, aby vyvolal u psa nechuť cvik provést. Stačí, když po přivolání místo pochvaly nutíte psa si sednout, ideálně tím, že se nad něj nahnete, jednou rukou ho táhnete za obojek a druhou mu tlačíte na zadek. To psa celkem spolehlivě vystresuje a vyděsí. To je typické cvičákové „Rychle vpřed“, když se snaží psy naučit celý cvik naráz, tlačením rukama a jinou násilnou manipulací. Někdy pes nechodí jen proto, že se bojí.

RADA

Pokud má pozitivní potvrzení fungovat, musí přijít do půl sekundy po provedení cviku, a samozřejmě vždy pozitivní. Cvikem v tomto případě je to, že pes k vám přišel – a nic víc! Tedy cvik není ani to, že pes běží směrem k vám – pochvala mimo jiné také ukončuje cvik, a pokud pochválíte příliš brzy, pes nemusí cvik dokončit, tedy vlastně on ze svého pohledu cvik dokončil, protože byl pochválen… Každý cvik je možno rozfázovat, tedy rozdělit do menších dílů a potom poskládat do většího celku. Pokud budete cvičit přivolání jako „dvoupamlskový cvik“, tedy prvním pamlskem a pochvalou odměníte příchod a druhým pamlskem navedete psa na sednutí, velmi rychle pochopí návaznost těchto dvou činností a bude nejen spolehlivě a hlavně radostně chodit k vám, ale bude si i spolehlivě sedat.

 

A pokud máte přivolání zcela zkažené? Zkuste změnit povel na zcela jiné slovo (jiný zvuk) a začít znovu a správně. Uvidíte, jak rychle to půjde. Nebo přijeďte na některý z našich výchovných kurzů, naši trenéři vám pomohou to dělat správně.